Mimozemšťané pátrají v Bílovci po tajemství překladů
Františka Vrbenská
Letošní třicátý sedmý Parcon se mimořádně vydařil. Byl horoucí nejen kvůli počasí, ačkoli ve dnech jeho konání od 3. do 5. srpna 2018 v půvabném severomoravském městečku Bílovec slunce pálilo. Byl skvělý jako v časech legendárních setkání českých a slovenských přátel science fiction, které na přelomu tisíciletí uspořádaly scifi kluby v Šumperku a Kopřivnici. Lesk nejstarší z akcí Československého fandomu, jejíž nultý ročník se datuje do roku 1982, znovu zazářil.
I. Startujeme
Aby nedošlo
k nedorozumění: ani omylem nechci podceňovat, co organizátoři Parconů v minulých
letech vykonali. Naopak, děkuji, že se scifistického setkání ujali a dali mu
důstojný rámec. Vím zatraceně dobře, co obnáší uspořádat dobrý con, natož
Parcon. Nalijme si čistého vína: Parcony v postmoderním světě trochu
ztratily glanc, už tolik netáhnou. Přestávají být svatým grálem Fandomu,
ačkoliv jsou stále spojeny s vyhlášením Ceny Karla Čapka. Nechci se
rouhat, ale jednu chvíli to málem vypadalo, že tahle událost je spíše na obtíž.
A to by bylo strašně škoda! Nejde přece o pomíjivý zájem o seriály, filmy,
počítačové hry, ale o schůzku lidí, sdružených společným vnímáním reality, hledáním
souvislostí, trvalým zaměřením na fantastično bez ohledu na vzdělání a profesi.
Blahodárnou změnu z dobrého na mimořádné způsobilo
frajerské rozhodnutí Klubu literární fantastiky Ostrava: Aleše Kovala – čerstvě
oceněného za celoživotní přínos Fandomu, Pavla Poláčka, který byl jako student
v Pardubicích hlavním organizátorem nultého Parconu a inicioval obnovení
kouzelných Bílconů, a Ivo Poledníka, dalšího z organizačního týmu.
Bílovecký Parcon si vetkl do vínku heslo „Bez překladu to nejde“. Téma zhmotnili ve scifistickém pojetí dva zelení mimozemšťané tvořící logo, zdobící tričko a další (velkorysé) materiály… i balkon zdejšího zámku, jednoho z dějišť conu. Přednášky se ovšem nesly ve velmi seriózním duchu, zasvěcenému problematice překladů nejen z čistě lingvistického hlediska. Pořady se kromě zámku, který je neúnavnou péčí kastelána rok od roku krásnější a zajímavější, odehrávaly v architektonicky pozoruhodné knihovně, v muzeu (rovněž starobylá, výtečně renovovaná stavba), v letním kině i na vyhlídkové věži kostela sv. Mikuláše.
II. Program
K Parconu patří workshop CKČ, tradičně
zajišťovaný obětavou Jiřinkou „Aquilou“ Vorlovou. A pak výstavy, za které by se nemusely stydět
pražské galerie. Slavnostní vernisáž zahájila přehlídku obrazů a kreseb Martina
Zhoufa, stylově umístěnou v městském muzeu. V zámeckém sále vzbudila
pozornost surrealistická plátna české výtvarnice Rosany de Monfort:
angažovanost, imaginace a dokonalá technika, doplněná poutavou přednáškou
tvůrkyně. Do síně věnované čtyřiceti letům dějin Československého fandomu
shromáždil prezident Fandomu Zdeněk Rampas dokumenty a artefakty schopné
upoutat i „mudly“, co o československé scifistické subkultuře nic netuší.
Zdi zámeckého schodiště ozdobily fotografie
z putování po Transylvánii. Promítání Divoké planety s živým
soundtrackem, večerní koncert Vladivojny La Chia, vystoupení talentované
violoncellistky Terezy Kovalové, divadelní představení souboru Odřivous… Zvláštní ocenění za statečnost
zaslouží skupina historického šermu, která vzdor úmornému vedru zahájila Parcon
souboji v plátové zbroji – pro rozptýlení hradního pána ve ztvárnění
Ondřeje Neffa.
Con není perfektním conem, pokud není kde podebatovat,
pojíst a popít. V Bílovci bylo vystaráno. Fungoval bar U baraby v atmosférických
katakombách vedle zámku (dějiště přívětivých a zábavných Bílconů), zámecká
kavárna, osvěžení v zámecké zahradě, domácí občerstvení v knihovně.
V podzemí zámku kantýna Mos Eisley
v režii polských scifistů – s početnými emzáckými štamgasty
v životní velikosti a Hanem Solo v bloku karbonátu. Ale pozemšťanům
tu nenalévali: ha, galaktická diskriminace!
III. Překlad stokrát
jinak
Parcon číslo 37 by se dal
nazvat mezinárodním, protože česko-slovenskou sestavu doplnili hosté
z Polska (bohužel Andrzej Sapkowski se omluvil) a Velké Británie: Dave
Lally (British Science Fiction Association Ltd.) a Bridget Willkinson (European Science Fiction Society).
Nezmýlím se, když budu tvrdit, že zahraniční hosté si Parcon užívali! Ze
Slovenska přijel Juraj Červenák a organizátorka BBConu Lucia Lulu Bocková, z Polska
Piotr Cholewa a bohemistka Joana Czaplinska – mimo další návštěvníky ze
sousedních zemí. Překlady? Žádná jazyková bariéra se nekonala J
Škoda, že se návštěvník nemohl naklonovat, aby všechno
stihl! Byli tu Mirek Žamboch, Vlado Ríša, Dana Krejčová, Ivan Adamovič, Julie
Nováková, Jan „Johnak“ Kotouč, Vilma Kadlečková, Karolina Francová, Hanina
Veselá, Daniela Kovářová, František Novotný a další. Nejčastěji se probíralo
ústřední téma: profesionální překladatelé i spisovatelé, k jejichž řemeslu
patří poradit si s cizím jazykem, hovořili o nástrahách převodu
z jednoho jazyka do druhého. Ale překládání se objeví dokonce uvnitř
češtiny; kdo z nás někdy neuvázl v odborné terminologii a stylistice?
Místnosti občas téměř praskaly, jak byly zaplněny
posluchači. Nejvíce snad na přednáškách Ondřeje Neffa, který hovořil o dabování
filmů v osmdesátých letech, a Jarka Nohavicy. Populární písničkář
překvapivě fundovaně a poutavě přiblížil dilemata písňových a básnických
překladů. Druhou nejdiskutovanější oblastí byla – jak jinak – literární tvorba,
od zrodu knížky až po dobývání knižního trhu. Kdo by si chtěl od slov tištěných i mluvených
odpočinout, mohl navštívit vyprávění Arnošta Vašíčka o záhadách nebo přednášku Martin Klímy o počítačové hře Kingdom
Come: Deliverance.
Na závěr zlatého hřebu Parconu, jímž je vždy vyhlášení
Ceny Karla Čapka a předávání Mloků, se také dostalo ocenění spisovatelce Janě
Rečkové – Cena ČS fandomu In Memoriam za svou práci a propagaci fantastiky na
poli literárním – ať už prostřednictvím vlastní tvorby, překladů nebo pomoci
začínajícím autorům ve workshopech…
IV. Nebude druhý takový
Organizátoři ani jejich obětavý tým na nic
nezapomněli, všechno bylo propracované, až na pár zanedbatelných maličkostí zkrátka
dokonalé. Například – třešničku na pomyslném dortu lahůdkové akce představoval
velmi pěkně vypravený parconový informátor, doplněný povídkou Milana Vernera Poslední šance. Nejsem staromilec, dokážu ocenit festivaly
fantastiky české a slovenské, k nimž patří (mimo jiné) počítačové hry,
cosplay, anime, seriály… a nejmladší generace fantazáků. V Bílovci se vydali originální cestou,
propojili specifickou (maličko retro) hravou a zvídavou atmosféru klasických
conů s nároky současnosti. Podařilo se, jak dokazovalo nadšení a zaujetí návštěvníků
od mladých až k pamětníkům. Škoda, že se úžasný bílovecký Parcon roku 2018
nemůže opakovat: zasluhuje si vstoupit mezi scifistické legendy!
Akce
proběhla za podpory města Bílovec, jehož vedení zvlášť uvítalo účastníky
Parconu na radnici, města Ostrava a Moravskoslezského kraje. Pro ty, kterým se
nepovedlo do Bílovce přijet, existovalo malé televizní ochutnání: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097206490-udalosti-v-kulture/218411000120803/video/636040
You must be logged in to post a comment.