baraba

Dinosaurus na Bilconu
Vždycky je třeba na někoho svést vinu. V tomto případě je vinen Zdeněk Rampas, neboť svým líčením atmosféry na Bilconu, což je con conaný v zemi Slezské, vzbudil mou zvědavost. Jen tak mimochodem jsem se zmínil, že bych se třeba zúčastnil a Zdeněk mě okamžitě práskl Pavlovi Poláčkovi, hlavnímu organizátoru a duši conu v Bílovci. Vzápětí se mně Pavel nejen ozval, ale poslal i jízdenku na Leo expres se slibem, že ve Studénce bude čekat auto, jež mě i s ostatními Pražáky odveze na místo činu. V následném telefonickém hovoru pokládal za samozřejmé, že zajistí též nocleh v místním penzionu a že budu moci „žrádlenku“ (viz dále) zaplatiti hotově a ne se trápit takovými zhůvěřilostmi, jako je internetové bankovnictví. No prostě servis, s jakým jsem se za 34 let faního života doposud nesetkal.
A tak se stalo, že v pátek 3. listopadu 2017 jsem se před 14. hodinou setkal na nástupišti 1b Wilsonova nádrží se Zdeňkem Rampasem a Julií Novákovou jakožto velepříjemnými spolucestujícími. Bohužel, chyběla Františka Vrbenská, neboť její hmotná schránka si vyžádala generálku v nemocnici.
Prakticky tříhodinová cesta uběhla jako nic a ve Studénce nás promptně naložil do auta Aleš Koval a za deset minut vyložil v Bílovci v místě conu. Byla již tma, takže překvapující tabule na domě, v jehož podzemí se con coná, jsem si mohl přečíst až v sobotu. Musím přiznat, že Zdeněk měl pravdu, neboť jsme se hroužili chodbami s valenou klenbou hlouběji a hlouběji, až jsme sestoupili do kaverny nejhlubší a potěšili se pohledem na barový pult, nad nímž se klenul nápis U baraby. Na přivítanou jsme dostali panáka whisky a na zajedení báječné koláčky paní Poláčkové (později byl i neméně skvělý štrúdl). Po krátkém seznámení s prostorem (součástí jsou i dvě jeskyňky s promítací technikou, sloužící pro přednášky a promítání filmů) mě Zdeněk dovedl k pensionu Lemon, kde jsem po Františce zdědil pokoj č. 3 se širokou postelí jen pro sebe a se vším vybavením. Jelikož na večer byla naplánována Juliina přednáška v městské knihovně, vrátili jsme se na náměstí zvané Slezské a zapadli do knihovny. Přednáška se týkala vzniku a vývoje vesmíru s důrazem na parametr času a to nejen v životě vesmíru, ale též v životě lidském.
Následoval návrat do katakomb, kde se už objevila druhá část pražské výpravy, která jela autem, ve složení Hanina Veselá, Jarda Houdek a Robert Rameš. V generálce na sobotní con vydrželi až do půl druhé, Zdeněk a já jsme se odebrali do pensionu na kutě už před jedenáctou. Holt herojské mládí je pryč.
Když jsem v sobotu vycházel z pokoje, vynořil se z vedlejších dveří Robert. Společně jsme si za slunného, ale větrného rána prohlédli náměstí, v pekařství koupili ke snídani čtvrtku frgálu, v obchodě s potravinami dvě láhve sektu pro Pavla Poláčka, neb Facebook Robertovi prozradil, že má narozeniny, a zamířili na místo conání. Teprve v záři slunce jsem si všiml, že dveře, jimiž se vstupuje do chodeb, jsou vedle dvou větších dveří pod společným nadpisem VEŘEJNÉ ZÁCHODY, jedny pak označené PÁNI, druhé DÁMY, a že opravdu záchody tvoří součást coního labyrintu. To mě opravdu dostalo. Takové geniální krytí nemá žádný con na světě. No řekněte, najde někde con, který se koná v areálu veřejných záchodů?! Takhle se snad maskovali jen první křesťané v císařském Římě.
Ihned ve vstupní chodbě už číhal jako Cerberus Standa Otava, aby od každého vyinkasoval 200 Kč jako zálohu na stravu (toť ona žrádlenka) a ještě zálohu v libovolné výši na lihové nápoje, tzv. „chlastenku“. Odhadl jsem svou konzumaci a ke dvěma stovkám přidal ještě třetí. Tím ale vstupní rituál nekončil, neboť po předání tašky s materiály a přívěsku v podobě miniaturních přesýpacích hodin v Kardanově závěsu jsem musel zalovit v klobouku a vytáhnout si otázku vstupního kvizu. Měl jsem štěstí, neboť kdo je Boris Vallejo jsem věděl, takže jsem byl odměněn plackou chytrouše a nikoli pitomce.
V 10 hodin Aleš con slavnostně zahájil a program rozšířil, když ohlásil, že jeho součástí bude v podvečer v místním knihkupectví křest mé knihy Hvězdné hry,jejichž deset výtisků, ještě horkých z tiskárny, Zdeněk obětavě v batohu přivlekl. Jelikož se slušelo, abych se jako pachatel postaral o křtící kapalinu, vyrazil jsem znovu do obchodu na náměstí a koupil další dvě láhve sektu Bohemia. Teprve po návratu jsem se mohl věnovat obvyklé činnosti na conech – klábosení s přáteli, popíjení v mezích zákona, v tomto případě i pojídání domácí stravy a rozumné, ale opravdu velmi rozumné návštěvě přednášek. K dispozici byl vynikající guláš (přinesený ve dvou várnicích) a ještě lepší klobásky. Pro sladkomilce pak koláčky, štrúdl, po němž by se oblízl i Antonín Dvořák, a ještě bílovecký ovocný chlebíček. Na své si přišli i milovníci aspiku jako Zdeněk, pivo si točil každý sám a poté připojil čárku ke svému jménu nebo konzumačnímu číslu do sešitku.
Z Brna dorazili Pavel Mikuláštík a Doktor, ze Slovenska Lulu, první dáma slovenského fandomu, takže bylo pořád o čem povídat. Shlédl jsem i část Juliiny přednášky o exoplanetách a poté jsme byli vyhnáni na schody vedlejšího zámku k obligátnímu vyfotografování všech účastníků. Místo jako první křesťan v antickém Římě jsem si rázem připadal jako účastník evropského summitu. Pak jsme ještě shlédli rodící se výstavu o historii fandomu a CKČ, jež bude součástí Parconu 2018, který se příští rok v Bílovci odehraje.
Následně jsem byl uvrtán, abych dělal spolu se Zdeňkem a Jarkem Mosteckým nápovědu ve videostopu. Mou jedinou kloudnou nápovědu, o níž jsem si myslel, že s ní budu úspěšně blufovat, soutěžící prohlédla, takže jsem skončil s nulou. Jediný bod za nápovědce urval Zdeněk. To už byl nejvyšší čas odebrat se do knihkupectví na náměstí a pokřtít novou knihu, která obsahuje prakticky všechny mé povídky. Knihkupectví je spojeno s kavárnou a vytváří velmi útulný prostor, kde se každý knihomol musí okamžitě cítit nejen jako doma, ale přímo v ráji. Zahajovací projev měl Zdeněk Rampas jako vydavatel a o křest jsem požádal Julii Novákovou. Pana vydavatele asi nejvíce potěšilo, že po 9 výtiscích, které dal k dispozici, se jen zaprášilo, a další zájemci odcházeli se smutnýma očima. Dokonce jsem musel dojít i pro ten desátý, který jsem si chtěl nechat, aby se dostalo i na Standu, jemuž jsme knížku slíbili.
Po návratu jsme ještě stihl druhou polovinu přednášky Jardy Houdka o Teslovi. Netušil jsem, že to byl takový blouznivec a uvědomil si, že jeho paravědecké pojetí zákonů o elektřině úžasně koresponduje s vynálezy a principu pohonu Aeronautila, jak je prezentuje ve svém díle J. M. Troska. I s tou pistolí míru, kterou si nechal Tesla patentovat a doběhl bolševiky do té míry, že mu za bezcennou dokumentaci zaplatili 30 000 dolarů. Byl by to skvělý námět pro nějakého badatele – ověřit, zda J. M. Troska opravdu znal Teslovy pokusy a jeho fyzikální představy a do jaké míry se jimi nechal ovlivnit. Již na první pohled je shoda překvapivá.
Abych konzumoval symetricky, dal jsem si během dne dvakrát guláš a dvakrát klobásky plus nějaké to pivo. Lulu, která právě čte Kingovu Temnou věž, jsem prozradil, že žiju s pistolníkem Rolandem a jeho ka-tet ve společné domácnosti, s Randalfem jsme pak probrali naše druhé společné hobby,což je plastikové modelářství. Pak jsme museli zmlknout, neboť byl čas na tombolu.Vedle mě seděl místní fan, který si za 500 Kč koupil sto lístků, poněvadž měl zálusk na nějaké komiksy. Štos knížek před ním sice rostl, ale komiksy si odnesl někdo jiný. Největším šťastlivcem se stal Standa, jenž vyhrál nejcennější tituly, ale za celodenní sezení u vstupu do katakomb a vyúčtování konzumace všech účastníků si to zasloužil. Nejvíce veselí však vyvolala dýně, kterou vyhráli Hanina s Jardou. Ještě že přijeli autem. Já jsem pak byl označen za raritu, neboť jsem se stal prvním člověkem v historii Bilconu, který si koupil do tomboly jediný lístek.
Po tombole jsem pokračoval v klábosení až do jedné hodiny po půlnoci a poté ponechal ty mladší vytrvalce jejich osudu. V neděli ráno bylo stejně krásně jako v sobotu, ovšem nálada ne již tak veselá, poněvadž Bilcon 2017 byl u konce. Účet jsem nemusel vyrovnávat, neboť částka, o kterou jsem překročil „žrádlenku“, odpovídala nedočerpané částce na „chlastence“. No a před desátou nás Aleš odvezl do Studénky, kam s desetiminutovým zpožděním přijel Leo expres. V Praze jsme byli o půl druhé a o čtvrthodinu později jsem se vítal s našimi kočkami.
Na závěr bych chtěl říci, že Bilcon je con podle mého gusta. Žádný monstrpodnik, ale domácí con, jehož počet účastníků nepřesahuje 70 lidí. Odehrává se v jedinečném prostředí sklepů a chodeb, z nichž musíte, pokud nechcete jinak, vystrčit nos jen jednou – na společnou fotografii. Na tomto conu je domácké všechno, i kuchyně a bar, přednáškové podzemní sálky jsou doslova za rohem, ale jsou k dispozici i větší prostory v městské knihovně nebo v přilehlém zámečku, kde se kromě rozinstalované výstavy dal navštívit i koncert vážné hudby, též součást programu.
Jsem moc rád, že jsem se Bilconu 2017 zúčastnil a dovoluji si jménem přinejmenším pražských účastníků poděkovat pořadatelům za akci, která si stále uchovává ono kouzlo, které kdysi cony měly a které mi Bilcon úžasně připomněl.
František Novotný